Fotograf Josef Sudek ovlivnil moje začátky, když jsem ve 12 letech začínal fotit se svým Flexaretem. Znal jsem obrázky toho pána, který jen s jednou rukou (o druhou přišel v 1. světové válce) a shrbený chodil po Praze a fotil malebné snímky města v podobě, kterou už nikdy nezažijeme. V mladí jsem na něj při procházce Malou Stranou myslel a ještě ne v plné šířce snažil pochopit poetiku těch míst.
Na konci srpna 24 jsem si nenechal ujít komentovanou výstavu z několika fotografií Josef Sudka "... a hudba hraje..." v Ateliéru Josefa Sudka na Újezdě. Průvodci byli dva kurátoři Josef Moucha a Lucie Mlynářová. Vzácným hostem byl asistent Josefa Sudka lékař a fotograf Petr Helbich. Ve vysokých teplotách toho dne proběhlo seznámení s výstavou a pár detailů kolem výstavy a Sudkově životě, poté velmi zajímavé povídání s panem Helbigem v zahradě ateliéru.
Cestou na vlak jsem procházel turisty zaplněnou Prahou a vzpomínal na Prahu mystickou, starou, prázdnou a černobílou.
