Od té doby, co jsem se začal intenzivněji věnovat fotografování portrétu a aktu, jsem měl možnost navštívit několik workshopů. Každý z nich byl jiný a každý mi přinesl něco, co mě posunulo dál.
Představoval jsem si focení portrétů a aktů jako něco velmi nezvyklého, jednak po stránce technické, ale také jako zvláštní proces, který se odehrává mezi fotografem a modelkou. Jak a kde najít ženu, kterou bych chtěl fotit, jak s ní komunikovat, kde fotit, jak se naučit ovládat všechna světla, blesky, a koneckonců, jak ošetřit všechny právní věci, aby bylo vše v pořádku?
Musím se přiznat, že mě to hodně odrazovalo a strašilo, takže jsem takové pokusy odkládal.
Spousta lidí fotí ženy úžasným způsobem, věnuje se úpravě fotek a kvalita jejich fotek se mi zdá nedosažitelná. Skoro se vám tají dech, když vidíte, při jakém krásném světle fotí, jaké interiéry mají k dispozici a jak ovládají grafické programy, kterými své fotky ještě zdokonalují. Nemyslím to ironicky, opravdu je obdivuju.
Ze všeho mi ale postupně vyplynulo, že bych to sice v malé míře chtěl taky, ale že to není můj prvotní cíl.
Mám několik portrétních fotografů, které sleduju a jejichž fotky se mi hodně líbí. Nechci je napodobovat, chci se ale naladit na stejnou vlnu jako oni. Ta vlna pro mě znamená duch fotky, další rozměr, zatajení detailů a rozkrytí něčeho, co z toho i náhodně vznikne. Použití barev jinak, než ho obecně považujeme za správné, porušení pravidel kompozice, které vytváří pravidlo jiné… Ale nejvíc ze všeho je pro mě výzvou používání přirozeného světla. Neovládám studiová světla a blesky a chci se to naučit. Obyčejné denní světlo je ale něco tak zvláštního, že najít ho a pracovat s ním je možná ještě těžší než focení v uzavřeném prostoru jen se světlem umělým.
Moji oblíbení fotografové pracují s přirozeným světlem a občas si vypomáhají malými zdroji za pár korun nebo prostě jen používají, co jim přijde pod ruku.
Za všechny své oblíbené fotografy budu jmenovat tři, jejichž fotky mám rád a na jejichž workshopu jsem měl čest být – Jirka Růžek, polský fotograf Albert Finch a ruský fotograf Marat Safin. Všichni tři jsou podle mého názoru introvertní typy, a to je asi jeden z důvodů, proč chápou věci tak, jak je zobrazují na svých fotkách. Kladou důraz na upozaděné detaily, jejich fotky nejsou vykřičníkem, ale spíš otázkou a žena je pro ně spíše mystickou osobou, než obyčejným zobrazením nahoty a krásy.
Ruský fotograf Marat Safin je cestovatel. Když se podíváte na jeho plán master classů, je to dlouhý seznam ruských měst, po kterých během roku jezdí a létá.
V polovině prosince 2017 se u mě sešla dvě přání – podívat se poprvé do Ruska a jít na jeho MK (мастер класс) v Petrohradu.
Maratova asistentka, která vše organizuje, byla velmi vstřícná, když mi domluvila účast bez loterie, kdy se při převisu přihlášených losuje, kdo se na akci vůbec dostane. Stejně to bylo i s platbou, kdy jsem mohl peníze platit až na místě, protože převést peníze z Česka na ruský účet není úplně tak triviální záležitost.
Po vyřízení ruských víz jsme se s Angelou přímým letem vydali do Petrohradu. Měli jsme čtyři dny. Z celkem ucházejícího hotelu Gogol v centru jsme vycházeli na více či méně známá místa a poznávali krásu tohoto historického ruského města.
Jeden den jsem měl vyhrazený na master class. Ráno jsem vyrazil na adresu, kterou jsem dostal a s pomocí afghánského taxikáře jsem do části města za řekou Velkou Něvou dorazil včas. Byt byl ve starém domě v uličkách, kam postupně přišlo deset fotografů.
V tuto chvíli je třeba říct, že akce byla „master class“, tedy něco, kde převažuje teoretická část nad praktickou. A také to tak bylo. Marat v ruštině hodně zajímavě mluvil o tom, jak on chápe fotografii a focení, jak nastavuje foťák, jak pracuje se světlem, zmínil se o úpravě fotek a o nástrojích na propagaci toho, co dělá. Rozuměl jsem celkem dobře, samozřejmě jsem měl problémy s pochycením všeho, včetně slovíček, která jsem za ty roky zapomněl nebo která jsem vůbec neznal.
Asi po dvou hodinách přišla na řadu praktická část, která nebyla dlouhá a při které se fotilo s dvěma mladými modelkami. Viděli jsme, jak Marat používá světlo, kompozici a detaily. Poté bylo ještě další povídání o práci především s ruskou sociální sítí VKontakte a o dalších věcech, které souvisejí spíše s marketingem.
Marat fotí Nikonem a barvy upravuje už ve foťáku. Bylo málo času, abych úplně pochytil, jak přesně to dělá, důležitější pro mě ale je, že má svoje vidění, které ho odlišují od ostatních a podle kterého ho poznám na první pohled. Velkou roli hraje už zmiňované přirozené světlo, v případě focení večer použití jednoduchých zdrojů světla jako jsou lampičky, bodová světla, jas z mobilu, světlo z chodby, atd… Zajímavé mi přišlo použití světla z projektoru a vytváření různých světelných pozadí, barev a tvarů.
Závěrečná část vytváření atmosféry fotografií probíhá při úpravě ve Photoshopu, náznak jeho chápání můžete vidět na videích na YouTube.
Specializací Marata jsou akty mladých modelek, které často fotí poprvé nebo nemají zas tak velké zkušenosti. Což je věc, která pro řadu fotografů bývá hendikep, pro jiné výzva takové skutečnosti využít.
Přestože fotí především v interiéru, řada jeho fotek vznikla venku, čemuž se také věnoval během teorie – výběru místa, času, kdy fotit a vůbec přípravě na méně známých místech v okolí Petrohradu.
Trochu jsem se na začátku bál toho, že půjde především o teorii, nakonec jsem si odnesl dvě stránky poznámek s dobrými tipy a s několika fotkami, které můžete vidět v mé galerii.
Trochu jsem se na začátku bál toho, že půjde především o teorii, nakonec jsem si odnesl dvě stránky poznámek s dobrými tipy a s několika fotkami, které můžete vidět v mé galerii.
Master class se protáhl asi o hodinu a já se poté mrazivým městem odebral do centra na večeři v gruzínské restauraci v zimním Petrohradu, který byl určitě skvělým úvodem do našeho poznávání tajemné ruské země a kultury.
