Před časem jsem zažil velký návrat. Asi tak po 30 letech jsem se vrátil do mládí a zopakoval si všechno to, co se odehrává v temné komoře. Když mi bylo tak kolem 15 let, trávil jsem v šatně v panelákovém bytě, která byla předělaná na temnou komoru, desítky a desítky hodin. Černobílé filmy, které jsem nafotil svým Zenitem E, jsem si vyvolával a poté si nazvětšoval na malém zvětšováku, který mi táta přivezl z NDR.
Byla to tehdy jedna z mála možností, jak si rychle a poměrně ne draze vytvořit spoustu fotek, a dokonce i na tom málo vydělávat.
Jednu červencovou sobotu tohoto roku jsem si to zopakoval. Pod vedením studenta grafické školy v Hellichově Maxe (kam jsem tehdy dělal přijímačky, ale pro vysoký počet zájemců mě nevzali) jsem si prošel celý proces znovu.
Nejdříve jsem ale musel nafotit film. V Analogue mi půjčili Lomography Fisheye, nádherný foťáček, který každou fotku přemění svým specifickým zkreslením. Vyrazil jsem do uliček Malé Strany. Bylo horko. V této části města je vždycky co fotit. Nikdy nemám pocit, že jsem viděl všechno. Vzal jsem to Úvozem přes Strahovský klášter, Lobkovickou zahradu zpátky do Vlašské.
Po návratu nám Max připravil všechny chemikálie potřebné pro vyvolání filmu. Zhasli jsme, namotali film do vývojnice a dali do tanku. Pak jsme pod dohledem přidávali vývojku, přerušovací lázeň a ustalovač. Po několika minutách bylo vše vyvoláno. Perfektně.
Po pauze, kdy musel film uschnout, jsme tentokrát už za červeného světla zkoušeli zvětšovat. Nejdřív zkušební snímky, abychom si vyzkoušeli čas expozice, a potom už naostro na velký papír. Vyšlo to skvěle! Jednu z fotek, kterou jsem si vybral, jsem si opět vyvolal a po uschnutí odnesl domů.
Musím říct, že kdybych měl v domě kde mít místnost se stálým zatemněním, asi bych tomu propadl znovu.
Zkuste si to taky – buď na workshopu v Analogue nebo tamtéž po domluvě kdykoliv.
Toto jsou fotky, pořízené Lomography Fisheye na tomto workshopu.
