Jedna z mých nejhranějších desek. Natočena v roce 1979, vydaná o rok později. Bylo mi 12 let. Nevím, jestli jsem si ji koupil už tenkrát, každopádně to je zásadní LP v mém hudebním vývoji.

Kromě obalu Miroslava Jiránka s plátnem, barvou a štětcem mě zaujalo několik dalších věcí.

Byly to texty Pavla Vrby, který pro mě znamenal v těch letech hodně a vlastně mě nepřímo přivedl k tomu, že jsem se začal zajímat o poezii. Na tomto albu má většinu textů, kromě dvou od Jaroslava Machka.

Hudba Petra Klapky je naprosto úžasná! Směs rocku, jazzu, trochu i popu je i po více než 40 letech nadčasová.

Skupinu Mahagon zde tvoří právě Petr Klapka na baskytaru, Naďa Vávrová na conga a perkuse, dechová sekce (Zdeněk Šedivý ml., Jindřich Parma – trubky, Antonín Nachtman, Svatobor Macák – tenorsaxofony, Jiří Sušický, Jiří Přibyl – trombóny, Pavel Drančák – tuba) a především mohli bychom říct třetina tehdejšího Pražského výběru – Michal Pavlíček – kytary, Michael Kocáb – piana a Jiří Hrubeš – bicí.

A to nejlepší na konec – vždy, když jsem poslouchal toto album, fascinoval mě zpěv Zdeny Adamové. Říkal jsem si, kam zmizela tahle zpěvačka s tak skvělým hlasem. Vůbec jsem netušil, že po vydání alba emigrovala s manželem i s dítětem do Západního Německa a pak dále do USA.

Slunečnice není jediný počin Mahagonu, před ním v roce 1978 vyšlo stejnojmenné album, jen zpívané, bez textů – Pavel Vrba je sice napsal, ale neprošly schvalovací komisí.

V roce 2013 vyšlo ještě EP Motýlí křídla a další s pěti skladbami, existuje i video z jazzrockové éry z roku 1976 se Zdenou Adamovou a Lubošem Pospíšilem (mluví tu i textař Pavel Kopta, na bicí hraje Jan Žižka, na kytaru Jiří Jelínek, na klávesy Pavel Větrovec).

Desku Mahagonu Slunečnice pro Vincenta van Gogha považuji za základ českého jazzrocku a Zdenu Adamovou za skvělou zpěvačku s výrazným hlasem.