Když vyšlo první album Nové syntézy, byly mi čtyři roky. Když vyšla Nová syntéza 2, už jsem chodil do školy. Obě desky jsem koupil v pozdějším věku někde v prodejně Supraphonu nebo v antikvariátu, kde se tenkrát daly lehce sehnat.

Líbilo se mi to. Byla to trochu těžká hudba, ale spojení rockové kapely a jazzového orchestru mi připadalo hodně zajímavé, živelné a už tehdy jsem obdivoval kytaru Radima Hladíka a jeho hru.

Album má zvláštní obal – tvoří ho souhrn několika prvků – velký sitár s dračí (?) hlavou, na pozadí krajina s kostelem, viaduktem, černochem a trubkou, velkou rukou hrající na klávesy, mikrofonem a pod ním s nápisem ROCK. Velmi zajímavý, autory jsou podle informace uvnitř výtvarník Vilém Stránský a grafik František Králík.

Na přední straně obalu je česká verze včetně už názvu „m. efekt“, ale na zadní je vše v angličtině a se jménem „the blue effect group“. Součástí je i text na dvou velkých stranách s informací opět i v angličtině, zřejmě se počítalo i s exportem do spřátelených zemí.

M. efekt tu hraje ve složení: Radim Hladík – kytara, Josef Kůstka – baskytara, housle a zpěv, bicí – Vlado Čech (tato informace tu chybí), Lešek Semelka – zpěv. Dále tu hostují Laco Déczi – trubka, Karel Růžička – varhany a Petr Král – tenorsaxofon. Jazzový orchest Čs. rozhlasu řídil Karel Hála.

První stranu se skladbou Nová syntéza 2 otextoval Pavel Vrba, druhou se skladbami Je třeba obout boty, Klíště a Jedenáctého října Boris Janíček (tedy Eduard Pergner).

K této éře existují i video dokumenty, např. skladba Je třeba obout boty z roku 1972

nebo provedení v donedávna působícím Blue Effectu…

Nová syntéza 2 je podle mě nadčasová deska, velmi inovativní, se skvělými hudebníky a unikátním propojením jazzu a rocku.